Únor 2016

Plesová nostalgie

28. února 2016 v 11:27 | Ňů |  Myšlenka dne
Chladné únorové dny jsou tradičně doplněny plesovými zážitky. Je to sice ohromující, ale pro nás holky je noční venkovní chvilkové pobývání velmi zničující. Nohy míváme zahalené pohou tenkou vrstvou tzv. silonky. Delší pobývání vede k pocitu umrcení noh.
Společenský svět patří mezi mými nejlepší zábavy. Po dvou letech jsem se ocitla v taneční sále, v jejíž jsem zažila spoustu hříchů v tanečních lekcích. Všimla jsem si drobných změn v dekoraci a osvětlení. Zdá se, že majitel se snaží docílit co nejjiskřivější záření. To však nijak nezměnilo mé vzpomínky, kdy jsem měla svůj první tanec s neskutečně podivným chlapíkem se slizským jménem Igor.
Byla jsem na cizím plese nikoli naší školní. Na vysokoškolácké. Byla to zcela jiná atmosféra, obklopená ekonomů a zachytralých studentů, tuším. Konečně ve společnosti, kde míra mužů je vyšší než žen. Čtyřroční studování na textilce, kde jsou jen holky, mě už vede k bláznovství.
Výsledkem skvělého plesu byly roztrhané silonky, chodidla s puchýří, následný celodenní nevolnost a jistě prázdná peněženka. Takhle se správně plesuje.
Končím. Krásnou neděli všem čtenářům.

Pražské hříšníkování

6. února 2016 v 10:18 | Ňů |  Myšlenka dne
Maturita se blíží, shánět co nejlepší a nejlevnější materiál jedině v Praze. Když už jsme cestovaly takovou dálkou, bylo moudřejší zůstat a zhříšnit se v Praze. Ve mně a v kolegyní stejného národu vypukla zhulákací nálada. Byly jsme dvě. Když už jsme v tak velkém městě, kde známe jen patrný počet lidí, přeply jsme naše mozky do jiného mode -já mode Japonky a kolegyně mode Malajsianky.
Navštívily jsme celkem 4 hospod. U každýho jsme strávily necelých 15minut. Naše poslední stanice byla menší špinavější pajzl kousek od staromáku. Důvod našeho delšího pobytu v tom pajzlu byla samozřejmě nížší cena a milá společnost. Byl to velmi osvěžujicí pocit popovídat si s muži středního věku a s barmanem angličtinou.
Alkohol tekl proudem. Kolegyně už pomalu ztrácí schopnost zapamatovat si tuhle událost.
Má identita byla: Japonka z Hirošimy jménem Yokoshima, kolegyně Lia z Malajsie. Podle našeho příběhu, který jsme společníkům pravily, byla, že jsme se střetly s Liou na online seznamce a byly jsme na cestě do Evropy za uměním. Krásný ten příběh. Jejich obličeje žasly obdivováním.
Po hříšníkování jsme musely jet posledním žlutým busem do Brna. Únavná ta cesta. Můj spánek trval jen 3 hodiny a hned spěch do práce. Klasika. Zmatená kolegyně objevila ve svém kabátu kondom a několik kontaktů a vizitek. Hříšní ti muži.
Už končím. Krásného února přeji. Nashle.