Dívka uprostřed dálnice

2. července 2016 v 22:46 | Ňů Nguyen |  Myšlenka dne
Je tu druhý prázdninový den. Já volná, lehkomyslná dívka se rozhodla se vydat na nákupech do Decathlonu. Pro poznámku - kamenná prodejna sportovních věcí ležící hned naproti NC Olympie přes dálnice. Po úžasné koupě jsem následně zjistila, že bus jede pouze jednou za hodinu. Já netrpělivá se snažila najít co nejrychlejší cestu do Olympie.
Asijská děvčice uprostřed ničeho, zmatená a plná otázek. Nakonec jsem viděla tu nejjasnější a nejkratší cestu - překročit dálnici. Připomnělo mi to scénku ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku, kde Marshall se už několik let snaží vyskočit na druhý panelák, což se mu to nakonec podařilo. V tu chvíli jsem se vypla na pár sekund, vsákla do sebe všechen vnější energie a s odvahou jsem přešla dálnici. Rozhněvaní kamioňáci a řidiči na mě několikrát troubili.
Když jsem se ocitla na trávníku u Olympie, má duše byla zaplavená štěstím. Dokud jsem si nevšimla kamery, která se směřovala směrem dálnice.
Konec je otevřený, zkuste odhadnout konec tohodle příběhu.
 

"Vzchop se!"

26. dubna 2016 v 0:33 | Ňů |  Myšlenka dne
Po dlouhé odmlce jsem se rozhodla opět vyjádřit své myšlenky a dojmy.
Během dvou měsíců se nastaly tolik změn a to hlavně ve mně. Byla jsem naivní, hloupá holka, která neustále potřebovala oporu. Má ulička k vlastní budoucnosti byla temná a zamlžená. Opřela jsem se neustále o něčem. Až do jednoho dne, kdy jsem se vzchopla, vstala a rozhodla se najít sama cestu ke štěstí, a tou cestou jsem Já. Cestovala jsem všudemožně sama, zamyslela se a přemýšlela velmi hluboce dokud jsem nenašla své chyby. Bacha! Chybovat je lidské! Uvědomovat si tu chybu je už o krok blíž ke štěstí a tu samou chybu neudělat je už vítězství. Minulost se nedá vymazat, ale umět to akceptovat a jít dál je mnohem cennější. Každá rána se časem zahojí a zanechá jízvu, která mi připomene a udělá mě opatrnějším a každým dnem silnějším.
Rozhodla jsem se tedy začít bojovat proti světu sama. Stát nezávislou silnou ženou. A tak jsem se dostala ke dněšnímu dnu. Vychutnávám si každý kousek nabízený světem, prožívám si každý moment celým svým orgánem. Takhle to musí být, dokud jsme ještě mladí, krásní a k popukání.Tenhle kousek si nechte vychutnat. Nashle.

Plesová nostalgie

28. února 2016 v 11:27 | Ňů |  Myšlenka dne
Chladné únorové dny jsou tradičně doplněny plesovými zážitky. Je to sice ohromující, ale pro nás holky je noční venkovní chvilkové pobývání velmi zničující. Nohy míváme zahalené pohou tenkou vrstvou tzv. silonky. Delší pobývání vede k pocitu umrcení noh.
Společenský svět patří mezi mými nejlepší zábavy. Po dvou letech jsem se ocitla v taneční sále, v jejíž jsem zažila spoustu hříchů v tanečních lekcích. Všimla jsem si drobných změn v dekoraci a osvětlení. Zdá se, že majitel se snaží docílit co nejjiskřivější záření. To však nijak nezměnilo mé vzpomínky, kdy jsem měla svůj první tanec s neskutečně podivným chlapíkem se slizským jménem Igor.
Byla jsem na cizím plese nikoli naší školní. Na vysokoškolácké. Byla to zcela jiná atmosféra, obklopená ekonomů a zachytralých studentů, tuším. Konečně ve společnosti, kde míra mužů je vyšší než žen. Čtyřroční studování na textilce, kde jsou jen holky, mě už vede k bláznovství.
Výsledkem skvělého plesu byly roztrhané silonky, chodidla s puchýří, následný celodenní nevolnost a jistě prázdná peněženka. Takhle se správně plesuje.
Končím. Krásnou neděli všem čtenářům.
 


Pražské hříšníkování

6. února 2016 v 10:18 | Ňů |  Myšlenka dne
Maturita se blíží, shánět co nejlepší a nejlevnější materiál jedině v Praze. Když už jsme cestovaly takovou dálkou, bylo moudřejší zůstat a zhříšnit se v Praze. Ve mně a v kolegyní stejného národu vypukla zhulákací nálada. Byly jsme dvě. Když už jsme v tak velkém městě, kde známe jen patrný počet lidí, přeply jsme naše mozky do jiného mode -já mode Japonky a kolegyně mode Malajsianky.
Navštívily jsme celkem 4 hospod. U každýho jsme strávily necelých 15minut. Naše poslední stanice byla menší špinavější pajzl kousek od staromáku. Důvod našeho delšího pobytu v tom pajzlu byla samozřejmě nížší cena a milá společnost. Byl to velmi osvěžujicí pocit popovídat si s muži středního věku a s barmanem angličtinou.
Alkohol tekl proudem. Kolegyně už pomalu ztrácí schopnost zapamatovat si tuhle událost.
Má identita byla: Japonka z Hirošimy jménem Yokoshima, kolegyně Lia z Malajsie. Podle našeho příběhu, který jsme společníkům pravily, byla, že jsme se střetly s Liou na online seznamce a byly jsme na cestě do Evropy za uměním. Krásný ten příběh. Jejich obličeje žasly obdivováním.
Po hříšníkování jsme musely jet posledním žlutým busem do Brna. Únavná ta cesta. Můj spánek trval jen 3 hodiny a hned spěch do práce. Klasika. Zmatená kolegyně objevila ve svém kabátu kondom a několik kontaktů a vizitek. Hříšní ti muži.
Už končím. Krásného února přeji. Nashle.

Vídeňská paráda

19. prosince 2015 v 10:42 | Ňů |  Myšlenka dne
Letos jsem se rozhodla navštívit Vídeň na advent jako změna. Odbočit se od téhle klasické prostředí a vytvořit nové čerstvé vzpomínky. Rozhodli jsme se cestovat veřejnou dopravou, klasickým žlutým busem. Bus však nepřistál přímo v centru, ale v okraji města. V naší mysli bylo zaplavené zmatení. Nakonec jsem se rozhodla využít svůj německý rozený skill a zeptat se tak nejbližší rakouské osoby - květinářky. Nasměřovala nás k metru.
Naštěstí jsme se ocitli v centru. Hladové žaludky nás navedly k restauraci, aby se uspokojily schnitzely. Nálada byla hned nabitá. Koledovali jsme po celé Vídni. Město byla doplněná naší parádou.
Výlet byl vydařeně úspěšný. Neodnesli jsme sebou moc nákupu, nábrž dobrou náladu a krásné zážitky.
Všem čtenářům přeji krásné svátky, hodně dárků. A hlavně když dostanete i sebehnusnější dárek, nezapomeňte se usmívat, poděkovat a být vděčni za to, že jste vůbec něco dostali. Co by za to dali Afrčičané!
Nashle.

Adventní pobláznění

6. prosince 2015 v 12:46 | Ňů |  Myšlenka dne
Je tu druhý adventní víkend a já se opět vracím k blogu místo svých studijních povinností. Vánoční trhy již otevřely své brány a nezbývá nám nic jinýho než okusit tenhle kousek vánoční atmosféry nejen v Brně. A rozdávat úsměvy, radosti a lásky. Já je rozdávám pravidelně, především o vánocích. To mám radostí až k přetékání. Mysl zaplavené optimismu a živosti, srdíčko otevřené a připravené k příjmání mnoho lásků.
Z celého roku jsem měla, mám a budu mít nejradějí vánoční svátky. I přes té zimy, přes těch městských ohavných sněhů na ulici, přes nemocí a různé záněty dýchacích cest, se těším vždy nejvíc na Vánoce. Protože ta atmosféra, která nás sblíží k sobě, ta vůně vánočních cukroví, vůně skořicí a mandarinek, znění vánočních koled či písniček, je prostě drahocenné.
Ale problém, kterou momentálně prožívám tak jako ostatní, jsou dárky. Bude to opět nákup na poslední chvilí. Ano.

Krásnou advetní neděli.

Kam dál